Obtížnost vodních toků se hodnotí podle mezinárodně platné devítistupňové škály. Prvními třemi stupni ZW A - ZW C (ZW=Zahmwasser) jsou označovány stojaté a klidné vody a mírně proudící toky. Dalších šest stupňů WW I - WW VI (WW=Wildwasser) přísluší k hodnocení více než mírně proudících toků. Platí: čím vyšší číslo za písmennou zkratkou WW (za ZW písmeno), tím je obtížnost toku větší. Hodnocení obtížnosti toků se průběžně a stále vyvíjí. Původní hranice nesjízdnosti se vzhledem k stále lepšímu materiálnímu vybavení posouvá výše. Zatímco před lety byly označením WW VI hodnoceny zcela nesjízdné toky, dnes se špičkoví jezdci s perfektním vybavením a zázemím na tyto toky vydávají.

Jednotlivá kriteria pro hodnocení obtížnosti toků jsou zřejmá z následující obecně používané tabulky. Nutno však ještě připomenout, že kromě rychlosti proudění toku, velikosti a počtu peřejí, vracáků, karfiólů apod. se do výsledného stupně obtížnosti toku promítá též jeho přehlednost, šířka, tvar, porost břehů a řada dalších faktorů. V zájmu co největší objektivnosti se pak často používá kromě hodnocení obtížnosti toku po jednotlivých úsecích i hodnocení obtížnosti vybraných míst toku. Často se lze setkat i s doplňkovým hodnocením k danému hodnotícímu stupni „+" a „-", kdy „+" značí vyšší obtížnost než přísluší danému stupni a „-" opak.

Pro rekreační vodní turistiku lze doporučit obtížnosti ZW C - WW II. Obtížnosti WW III - WW IV jsou vhodné pro zkušené jezdce se sportovními ambicemi vybavené buď rafty nebo zavřenými kajaky příp. kanoemi. Sjíždění toků obtížností WW V a více je lepší přenechat velmi dobrým a také dobře vybaveným jezdcům.

Tabulka hodnocení obtížnosti

(vytvořeno s pomocí publikace: Kohoutek F., Houser M., Davídek B.: Československé řeky - kilometráž. Praha 1987.)

Nebezpečí na vodě
Otázce nebezpečí, která na člověka čekají při splouvání vodních toků se věnuje velké množství různých publikací. Proto jsou zde uvedena jen některá s tím, že případní zájemci se mohou obrátit např. na následující literaturu:

• Kohoutek F., Houser M., Davídek B.: Československé řeky - kilometráž. Praha 1987.
• Pulec Z.: Jedeme na vodu. Praha 1982.
• Špaček O., Mrzena V., Vít Z.: Jedeme na vodu. Praha 1990.

atd. + vodácké průvodce po tuzemských a zahr. řekách.

Stejně tak jako obyčejná chůze po chodníku může být i plavba po vodě jakékoli obtížnosti pro člověka v mnoha případech nebezpečná. Základními předpoklady pro splouvání vodních toků jsou fyzická a psychická zdatnost a patřičné zkušenosti odpovídající obtížnosti splouvaného toku. Začátečníci bez zkušeností by se nikdy neměli pouštět na vodu bez zkušeného doprovodu, který jim poskytne základní poučení o bezpečném pohybu na vodě a o používaných záběrech. Zkušenější jezdci by zase neměli přeceňovat své síly. Měli by vždy volit toky takové obtížnosti, která odpovídá jejich schopnostem. Vypravuje-li se na vodu skupina lidí (což lze jen doporučit), je důležitá spolupráce a vzájemná pomoc členů skupiny . Silnější, zdatnější a zkušenější by měli pomáhat slabším a méně zkušeným a zároveň by se jim měli přizpůsobit při volbě tempa a obtížnosti sjížděného toku.

Při raftingu na divoké vodě představují nebezpečí zejména přírodní a člověkem vytvořené překážky ve vodním toku (stupně, kaskády, skoky, velké vlny, víry, jezy; skály a kameny, stromy, odpad). Tyto překážky mohou způsobit převržení člunu, ztrátu členů posádky za jízdy nebo i poškození člunu. Nejlepší je těmto překážkám se vyhnout. Nejde-li to, je lepší na ně najet špičkou lodi, než bokem lodi. Dojde-li k pádu člena posádky do vody či spadne-li do vody celá posádka je prioritou záchrana osob z vody, a to buď na člun nebo na břeh. Záchrana materiálu je vždy až na druhém místě. Nejdříve se loví z vody člověk, který je v řece ohrožen hlavně kameny a nízkou teplotou vody. Řešení krizových situací a záchranu osob z vody je dobré nacvičit předem na klidné vodě.

Výše uvedeným potížím lze předcházet důkladným prostudováním toku a nebezpečných míst v něm ještě před zahájením splouvání buď obchůzkou přímo v terénu nebo alespoň z průvodce či kilometráže. Nad nebezpečným místem nebo úsekem je vždy, jde-li to, dobré zastavit a místo / úsek prohlédnout. Velmi nebezpečným místům je dobré se vyhnout (přenesením, obeplutím apod.). Podstatnou roli v předcházení nebezpečným situacím hraje také kvalita vybavení. Vyplatí se nezapomínat ani na tak „banální" rizika a nebezpečí jakými jsou úžeh, úpal, dehydratace a nebo naopak podchlazení apod..

Vybavení potřebné k raftingu

raft - nafukovací plavidlo - člun - z gumového nebo gumotextilního materiálu; na trhu jsou k dispozici rozličné typy v různých velikostech a pro různé množství osob (standardně pro 4 - 10 osob); podle typu jsou tato plavidla vhodná pro splouvání divoké vody do obtížností WW IV a WW V (výjimečně i vyšších); při nákupu hraje důležitou roli kvalita použitého materiálu, množství oddělených nafukovatelných komor, přítomnost otvorů pro odtok vody ze člunu, přítomnost úchytů na nohy pro posádku a provedení nafukovacích ventilů; v praxi na divoké vodě se nám nejvíce osvědčily čluny Colorado a Pulsar od tuzemského výrobce Gumotex Břeclav, naopak se nám neosvědčily čluny fy. Ultimate

pádlo - nezbytná pomůcka k provádění záběrů; nejvhodnější je částečně nebo zcela umělohmotné pádlo přiměřené velikosti bez kování na konci listu; na trhu je velký výběr kvalitních pádel domácích i zahraničních výrobců

plovací vesta, přilba - ochranné a záchranné pomůcky; přilba chrání hlavu jezdce proti nárazu do kamenů při pádu z lodě do řeky nebo při podjíždění a míjení různých překážek; plovací vesta jednak zpravidla drží člověka na hladině při pádu do vody a potom je i solidní tepelnou izolací, vesta musí být určena pro použítí při sjíždění divoké vody a musí mít dostatek popruhů pro perfektní utažení na tělo jezdce (na trhu zboží domácí i zahraniční výroby)

ochranný oděv - izolace proti mokru a chladu; používají se pogumované šusťákové oděvy; na řekách s chladnější vodou a i na ostatních mimo letní sezónu je velmi vhodné použití bot, kalhot a příp. i bund zhotovených z neoprenu tloušťky 3 - 5 mm (na trhu zboží domácí i zahraniční výroby)

házecí pytlík - šusťákový pytlík obsahující uvnitř smotané lano, slouží k záchraně osob; normálně je uchycen karabinou na snadno přístupném místě raftu, v případě potřeby se jeho konec hází na pomoc jezdci, který spadl do vody a je unášen proudem (na trhu zboží domácí i zahraniční výroby)

nepromokavé zavazadlo - buď vodotěsný uzavíratelný pytel nebo plastový vodotěsný barel, který by měl i naplněný při pádu do vody plavat na hladině; užitečné zavazadlo pro uložení rozličných předmětů (fotoaparát, lékárnička, svačina, lahvinka rumu, suché převlečení po dojezdu, klíčky od auta, mapa atd.) (na trhu zboží domácí i zahraniční výroby)