- ZEMĚ: SLOVENSKO
- PRAMEN: Západné Tatry - Roháče
- SJÍŽDĚNÝ ÚSEK: Podbanské - Pribylina - Liptovský Hrádok (dále po Váhu: - Liptovský Mikuláš) (cca 20 km, s Váhem celkem cca 30 km)
Chcete-li se přesvědčit o tom, že známé tvrzení Nikdy nevstoupíš do téže řeky platí, vydejte se několikrát za sebou na slovenskou řeku Belá. Právě tato podtatranská řeka je totiž vyhlášená tím, že se její koryto po jarním tání každoročně k nepoznání proměňuje. Je tak velmi obtížné popsat konkrétní místa na této řece, spíše je možné uvést jen její obecnou charakteristiku.
Řeka je vyhledávána vodáky především v jarních měsících, v době, kdy na hřebenech a úbočích Roháčů taje sněhová pokrývka. Tehdy totiž má dostatečné množství vody pro splouvání. Naopak, v letních měsících zde bývá vody nedostatek, výjimku představuje období několikadenních dešťů. Sjízdnost je možné posoudit buď dle informací z vodočtů (teletext ST, SHMÚ) nebo prostřednictvím vizuální kontroly hladiny toku. Toto hodnocení je však velmi ošidné, neboť v řadě míst se řeka dělí do mnoha malých koryt, což snižuje její hladinu. Často je velmi obtížné rozpoznat, které koryto je hlavní, a proto je nutné počítat i s přenášením lodí mezi koryty. Specialitou je pak náhon u obce Pribylina, který odebírá značné množství vody z řečiště a svou hloubkou přímo vybízí ke splouvání. Důrazně však před jeho sjížděním varuji, neboť se od hlavního koryta velice vzdaluje a několika set metrový návrat k řece se čluny v rukou přes les není nejpříjemnějším povyražením!
Splouvání Belé vyžaduje od jezdců již určité zkušenosti a zejména je pak zapotřebí velká souhra posádky. Po rovných úsecích přicházejí náhle zcela neočekávané zatáčky, v řadě případů ještě „okořeněné" různými překážkami (nejlépe přes celé koryto). V takovýchto případech je minimum času na rozhodování a stoprocentní souhra posádky je zárukou bezpečného překonání obtížného místa. Je třeba se připravit na setkání s nejrozličnějšími překážkami přírodního i lidského původu, jejichž překonávání může být značně obtížné a i nebezpečné (silný proud, velká hloubka, překážky pod vodou, ostré předměty atd.) Rozhodně se vyplatí, alespoň v horní části toku, nepodceňovat použití bezpečnostních a záchranných prostředků (vesta, přilba, házecí pytlík, při studené vodě neoprén) a plánovat splouvání tak, aby bylo možné spolehnout se na spolupráci posádek při záchraně (sjíždění řeky ve skupinách). Znovu však upozorňuji, že Belá každoročně své koryto mění, a tak místa, která jsou jeden rok nebezpečná, mohou být další rok zcela neškodná a naopak. Je tedy možné, že jeden rok bude sjezd Belé mimořádně náročný, avšak následující rok bude „vyjížďkou na lodičkách".
V dolní části toku nad Liptovským Hrádkom teče Belá širokým otevřeným údolím a zde již není třeba očekávat nebezpečí. Spíše je třeba počítat s možností nedostatku vody v řece a s delším pádlováním po pomalu tekoucích úsecích. V Liptovském Hrádku se Belá stéká s Váhem. Zde je buď možné jízdu ukončit, nebo se lze vydat po Váhu do Liptovského Mikuláše. Váh zde má široké přehledné řečiště a zvolna míří podtatranským údolím k Liptovskému Mikuláši. Za pozornost jistě stojí sportovní vodácké kanály v Liptovském Mikuláši. Dál za ně ve splouvání nemá smysl pokračovat - Váh se zanedlouho vlévá do přehrady Liptovská Mara.
Pro splouvání Belé je vhodné použít obvyklých raftů (Colorado, Ultimate atd.) nebo zavřených lodí.
Celá oblast je pak mimořádně atraktivní pro další sportovní aktivity. Z řek je možné splouvat Váh a Čierný Váh. Na kole můžete projíždět celou podtatranskou kotlinou. S batohem na zádech lze vyrazit na hřeben Nízkých Tater, Vysokých Tater a Roháčů. Kromě toho se Liptov může pochlubit bohatým folklórním životem a řadou výtečných kulinářských specialit.
Poslední sjezd: 06/1994; (aktuálnost popisu ověřena k 06/1998)
Belá v horní části toku V tomto místě se řeka rozlévá do značné šířky a vodu jí navíc ubírá náhon. |